Konec?
Stála na kraji propasti,dívala se dolů.
V myšlenkách vzpomínala,jaké to bylo,
když ještě byli spolu...
Ten čas však pryč je,už nikdy ho neuvidí,
jak se raduje...
Nikdy!Nikdy!
To slovo je až děsivé,
ale pro tuto chvíli se jí stalo osudné.
Proč?!
Ptala se sama sebe...
To jediné slůvko
PROČ ji neustále znělo v hlavě.
Cílita,že už nemůže dál,
...najednou ho viděla,
jako by před ní opět stál...
Udělala krok v před,
její tělo bylo čím dál tím lehčí,
z očí ji tekly slzy,ne však slané,
ale krvavé ty z duše uroněné!
Padá...
ale už brzy ses ním setká,
a bude opět šťastná...
V myšlenkách vzpomínala,jaké to bylo,
když ještě byli spolu...
Ten čas však pryč je,už nikdy ho neuvidí,
jak se raduje...
Nikdy!Nikdy!
To slovo je až děsivé,
ale pro tuto chvíli se jí stalo osudné.
Proč?!
Ptala se sama sebe...
To jediné slůvko
PROČ ji neustále znělo v hlavě.
Cílita,že už nemůže dál,
...najednou ho viděla,
jako by před ní opět stál...
Udělala krok v před,
její tělo bylo čím dál tím lehčí,
z očí ji tekly slzy,ne však slané,
ale krvavé ty z duše uroněné!
Padá...
ale už brzy ses ním setká,
a bude opět šťastná...